Kdy ve snažení poodstoupit se zakladatelkou Women‘s Talks

Štěpánka Hojdová dělá vše úplně jinak, než znám od obchodníků. Z příruček, jak postupovat, abyste byli úspěšní. Třeba: začít od píky doma v obýváku. Kdepak – zakladatelka pořadu Women‘s Talks odstartovala rovnou rozhovory s Helenou Houdovou a manžely Klusovými. I další její kroky vedou proti proudu, přesto se jí daří. Je spokojená a naplněná ve všech oblastech. Má dvě děti, muže z jiné kultury, úspěšný business, YouTube pořad. Jakými principy se řídí?

Gratuluju k HitHitu, kde se ti podařilo nasbírat 122 tisíc korun na další rok fungování Women‘s Talks. Byla jsi nervózní, jestli to vyjde?

Platformy typu HitHit fungují na principu, že pokud nedosáhneš cíle na 100 %, veškeré peníze jdou zpět lidem. Nervózní jsem byla po značnou část kampaně, pak se ale něco zlomilo a já se podvolila ději věcí. Uvědomila jsem si, že jsem udělala pro úspěch kampaně maximum a zbytek mám nechat na zájmu lidí. HitHit posloužil jako lakmusový papírek, abych zjistila, jestli vůbec diváci mají o formát typu Women‘s Talks zájem. Jakmile jsem povolila kontrolu, zase se to rozjelo a nakonec jsme vybrali 102 %.

Když říkáš, že jsi pro úspěch udělala maximum, co do toho řadíš? Jakými činnostmi jsi kampaň podpořila?  

Důležitý byl výběr dárků. Dárce HitHitu si mohl vybrat, kolik peněz pošle a jaký dárek si za to vybere. Každý dárek byl pečlivě vybrán pro cílovou skupinu – přírodní kosmetika, masáže, péče o tělo i duši, koučink. Hosté pořadu věnovali úžasné věci. Nějakou dobu jsem si také hrála s ideou investora pořadu, ale nechtěla jsem klasického investora. Spíš člověka, který věří v myšlenku Women’s Talks. Zvolila jsem proto i možnost stát se investorem se srdcem na dlani a k mému překvapení se dva takoví investoři, kteří pořadu věnovali 40 tisíc, našli.

Formou hlubokých, intimních rozhovorů na YouTube kanálu Women’s Talks s 1,8 tisíci odběrateli ukazuje Štěpánka a její hosté, jak zvládneme zůstat na vlastní cestě bez ztráty životního směru.

Tak, jak postavila Štěpánka myšlenku Women’s Talks na sdílení, šla podobnou cestu i v propagaci. O sdílení HitHit kampaně poprosila hosty pořadu, se kterými natočila velmi lidskou video výzvu. Průběh kampaně sdílela s followery na Instagramu včetně informace, že peníze nejsou pro ni, ale na zaplacení týmu. „Pokud vám pořad zaměřený na hluboké sdílení dává smysl, budu ráda, když jej podpoříte.“ Tak jednoduše zněla zpráva, kterou poslala svým známým na Facebooku. Vybraná částka pokryje další rok pořadu.

„Udělala jsem maximum a cítila, že další nucení z mé strany by celou věc blokovalo. Je to pnutí, když do cíle chybí 10 nebo 20 tisíc a ty chceš, aby to pokračovalo.“

Na příkladu HitHitu ukazujeme, jak se člověk naučí dvě klíčové vlastnosti k úspěchu: požádat o pomoc a rozeznat, kdy pustit otěže. Jak jsi tenhle důležitý cit rozvinula?

Je to hodně o tom mít čisté svědomí, že ty jako persona jsi pro úspěch udělala maximum. Neseděla jsi doma a nepřála si to. Zároveň si plně uvědomuješ, že jsi součástí většího děje, energie, někdo tomu říká bůh, a když poodstoupíš, otevře ti dveře, které bys sama neviděla. Naopak ve chvíli, kdy se moc snažíš, představuju si, že řekne: „OK, tak když si to chceš řídit sama, i v tom tě podpořím.“ 

Rozhodla jsem se, že chci mít ve svém životě energii i na jiné věci než práci. Na svoje děti, ráda vařím, sportuju, baví mě starat se o finance. Vytvořila jsem si vnitřní hranici, po kterou ještě podávám výkon, a kdy už ne – pak je pro mě přirozené požádat o pomoc, vydechnout, přenechat. Kdybych jen tlačila na produkci a plodila, uženu se.

V přírodě se taky střídají roční období a kdybys měla jen léto-léto-léto, jsi ve třiceti mrtvá.

„Úplně jsem vynechala jak. Mým úkolem je vědět co a proč. Znát a držet směr – jak se to poskládá, přenechám.“

V pořadu se bavíš se známými lidmi o hluboce intimních tématech. Proč je zrovna tohle způsob, jakým využíváš svůj talent?   

Já nikdy neměla tendenci rozdělovat, že je něco ženské a něco mužské. Koncepty různých ženských kruhů šly mimo mě. Od výkonných rodičů jsem byla zvyklá na obchodní svět a v něm jsem fungovala. Na jeden takový kruh jsem se ale přece dostala, když jsem v druhém měsíci těhotenství s dvojčaty o jedno miminko přišla a nosila ho v sobě do šestého měsíce. Přes veškerou skepsi jsem na kruhu pocítila, že energie je jiná. Něžná, plná pochopení. Jen jsem první den přišla na snídani a zeptali se mě, jak se mám, spustila jsem pláč. Proplakala jsem dva dny v kuse.

Mohla jsem si konečně trauma potratu přiznat i ho pustit. Všichni doktoři se totiž tvářili, že je to normální, když se plod přestane vyvíjet. A já se rozhodla zavalit prací, pila jedno kafe za druhým a znecitlivěla tak, že jsem skoro nebrala ohled na to živé z dvojčat, které se mělo narodit. Zážitek z terapie byl tak silný a vrátil mi do těla cit, že jsem se ještě tam rozhodla vytvořit bezpečné místo ke sdílení pro ženy, které prošly potratem.

Já dnes tvůj pořad vnímám jako sdílení nejen ženských, ale všech témat, o kterých nejsme zvyklí ve veřejném prostoru otevřeně a bez předsudků mluvit. Jak se myšlenka Women’s Talks vyvíjela?

Na začátku nebyla ambice mít pořad. Myslela jsem si, že půjde o sérii workshopů na menších městech, které dají ženám to, co jsem na kruhu pocítila já. Manžel se zmínil, že bych mohla natáčet video vzkazy. Ten moment si doteď pamatuju, seděla jsem v Srbsku s malým Nikym na houpačce a říkala si: „Noooo. To ale není špatný nápad.“  

Děsila jsem se mluvení na veřejnosti, ale touha byla silnější. A jelikož mám ráda Marii Forleo, začala se skládat myšlenka pořadu, kam si budu zvát hosty a sdílet ženská témata touto formou. Vzala jsem našetřené peníze a přivezla si ze Srbska kameramana, který spolupracuje s mým mužem, v Praze jsem potkala fotografku, obepsala jsem první hosty – Ivu Kubelkovou a Emmu Smetana – obě souhlasily a začaly jsme.

Ze začátku se vůbec necítila jako moderátorka. Dlouho jí nedocházelo, že to je její role. „Holky jsem oslovila proto, že mě doopravdy zajímalo, jak vidí svět. Vnímala jsem to, že člověk pozval člověka k otevřenosti. Až po čase mi došlo, jakou v tom celém mám roli, a že na moderování chci zapracovat.”

Miluju, jak říkáš nonšalantně: „napsala jsem Ivě,“ přitom jsi jako moderátorka mohla těžko mířit výš. Kde jsi vzala odvahu oslovit velká jména?

Myslela jsem tehdy na všechny ženy, které si potratem nebo jiným traumatem prošly, na svou mámu, a došlo mi, že pokud se mají rozhovory dostat k co nejvíce lidem, těžko to utáhne neznámá Štěpánka.

Přehlídla jsem svou nezkušenost a svůj strach. Cíleně jsem oslovila celebrity, které mi do jedné účast potvrdily. Tím jsem se utvrdila o potřebnosti sdílení. I pro mě to bylo nové, cítila jsem obrovskou potřebu o tom mluvit, ale nikdy jsem nechtěla být „ta, co propaguje ženská témata.“ Ona je ale pravda, že v některých věcech pochopí jen muž muže a žena ženu. Jsme si rovni, ale nejsme stejní.

„Žádný business model jsem ve Women‘s Talks neviděla. Cílem prvních videí bylo přežít. Neutéct. To bylo celé.“

Jak se tvá představa o pořadu vyvíjela?

Natočila jsem rozhovory s Ivou Kubelkovou a Emmou Smetana, dala jsem je na YouTube a zapomněla na ně. Můj původní záměr byl splněn, otevřela jsem téma, které pro mě bylo důležité – věřila jsem, že si to někdo v obýváku pustí, pomůže mu to a téma budu dál rozvíjet na seminářích a koučinzích. I kdyby počet zhlédnutí byl v jednotkách, jsem spokojená.

O to větší šok jsem zažila pár měsíců poté. Hrála jsem si s malým, omylem na telefonu zmáčkla aplikaci YouTube a viděla pod videem počet zhlédnutí 30K. Říkala jsem si – třicetkrát? Na což mi můj muž odvětil, že to znamená 30 000. Pod číslem jsem si ještě stihla všimnout, že se lidi ptají, kdy budou další videa. Dopadla na mě obrovská tíha zodpovědnosti: Co budu dělat? Tu noc jsem snad poprvé v životě nemohla zamhouřit oka.

Jak jsi nečekanou zodpovědnost přetavila v motivaci a kam vedly tvé další kroky?

Přiznala jsem si, že mě vlastně naplňuje, že se celý experiment vyvinul mediálním směrem. Sedla jsem si ke strategiím, obsahu, začala přemýšlet nad dalšími hosty, sledovat views, oslovila další hosty – ti už o mě věděli, znali koncept, i já jsem byla méně bázlivá. Pořad se profiloval za běhu.

Na kvalitě pořadu tohle není poznat. Od prvního videa máš kvalitní studio, jednotný styl, zajímavé hosty i konverzace. Jak se ti to povedlo?

Ta živelnost je hlavním důvodem, proč jsem pořad pojala jinak. Pro mě byl takový stres si vůbec sednout před kameru a celé to odříkat, že představa, že si to natáčím někde v obýváku, přemýšlím nad osvětlením a po nocích stříhám videa, vůbec nepřipadala v úvahu. Potřebovala jsem, ať je o všechno kolem postaráno. Ať se téhle role ujme někdo zkušený. Proto studio, kameraman, fotografka. Pro mě je daleko logičtější mít méně peněz. Dát ze svého lidem, kteří jsou v konkrétních disciplínách lepší než já.

„Prožila jsem i náročné chvilky. Před natáčením s Klusovými jsem tři noci nespala, protože malý měl teplotu, muž i máma byli na cestách a já musela volat tátovi, ať přijede malého hlídat až z Aše. Do toho přišla ještě Helena Houdová, a když máte štěstí přivítat takového hosta, neřeknete NE, i kdybyste jeli na záložní zdroj. Naštěstí jsem kolem sebe měla skvělé lidi a z toho jsem obrovsky čerpala.”

Do jaké míry se na Women‘s Talks odrazil fakt, že jeho tvůrkyní byla v té době čerstvá maminka?  

Děti ti pomůžou držet zdravou hranici. Kdybych to byla jen já, projekt by mě hodně vcucnul. Těžko bych vnímala vnitřní pochody a odhadla, kdy natáčet, kdy odpočívat, co je skutečně důležité. Niky u toho byl od první myšlenky, celý projekt vznikl díky mému těhotenství. Štěpánka je žena, holčička a je mou velkou inspirací. Chci pro ni vytvořit svět, kde je normální, že spolu ženy sdílí, podporují se, nejsou od sebe oddělené a i když prožívají pnutí, vše umí racionálně zanalyzovat, aniž by se to dotklo jejich sebehodnoty nebo vztahů.

Jak balancuješ všechny role a aktivity: projekt, koučování, děti, muže, sama sebe?

Pomohlo vyhodit televizi. 🙂 Nejvíc se mi osvědčilo vytvořit vlastní systém, ve kterém funguju. Vnímám, že je v pořádku, když je můj způsob jiný než většinový systém společnosti – každý jsme odlišný. Poznala jsem, že já osobně jsem typ dynamo. Dokážu vygenerovat obrovské množství energie v krátkém čase a pak se zase potřebuju stáhnout – a je mi v takovém uspořádání skvěle. Velkou část léta jsem odpočívala, strávili jsme přes měsíc v Srbsku, v horách, případně jsem se věnovala koučinkům. Na říjen mám naplánovaný další maraton natáčení a Women’s Talks LIVE.

„Když cítím první náznak hluboké únavy, vypnu všechno, i mobil, a spím. Je to něco jiného než když to přebiju kafem a sedím u počítače nebo odpočívám u mobilu. Chce to disciplínu. Nejde o to si jen lehnout, ale vypnout mozek, tělo.“

Jak sis nastavila finanční stránku, když funguješ dá se říct sezónně?

V každé oblasti života pro každého z nás záleží na podmínkách, okolnostech, možnostech a na tom, co nám vyhovuje. Dlouho jsem souběžně dělala obchod pro firmu mých rodičů a do toho koučovala, což je činnost, která mě obrovsky nabíjí. Nemohla jsem si kvůli dětem dovolit jít all in, nechat všeho a dělat jen pořad. Do Women’s Talks jsem v prvním roce i tak dala veškeré našetřené peníze a to ještě kameraman a fotografka fungovali bez nároku na odměnu. Kameramanovi jsem platila cesty ze Srbska do Prahy.

Jsem jim obrovsky vděčná, že to se mnou zvládli a proto jsem ráda, že vyšel HitHit – bez toho, abych jim mohla vrátit investovanou energii, bych v projektu nepokračovala. Jsem zastánce práce krok za krokem. Uvědomuju si, že nemít podporu firmy, koučinků a svého muže, nemůžu si dovolit dát do toho své našetřené peníze. Projekt by se děl, ale jinak.

„Jsem zastánce hesla: Dejte do toho všechno – ale všechno, co můžete.“

Tvorba nesmí jít do sebedestrukce, ať je to pořad na YouTube, podnikání, budování čehokoli. Já si jako mladá zažila paralýzu toho, že máš všechno, co ti časopisy říkají, že potřebuješ ke štěstí – a šťastná nejsi. Naši začali podnikat, když mi bylo dvanáct, ve dvaceti letech jsem seděla na Fidži v pětihvězdičkovém hotelu, studovala angličtinu a prožívala největší deprese v životě.

Život mi připravil prostor vyzkoušet si obrovské množství věcí v krátkém čase. Procestovat kus světa, mít peníze, vdát se brzo, mít dítě brzo, mít traumata, toxické vztahy. Vnímám to jako obrovský dar, důsledkem čehož jsem už ve 25 letech měla odžito a začala hledat podstatu života.

Dnes uvažuješ o penězích jak?

Jsou důležité. Jsem na trhu rok a kousek a všechno to bylo hobby. Investovala jsem peníze a nic se nevracelo. Vydělávat obchodem jinde a pak je sypat do videí, aby mě živil muž, mně osobně nedává ani smysl, ani finanční svobodu. Zkušenost mi ukázala, že Women’s Talks mají fungovat mimo klasiku startupu, kdy 3–4 roky projekt dotuješ a přijde ti to normální. Pro mě to normální není. I když Women’s Talks vznikly tak živelně, chci značku vzít a zpeněžit její hodnotu. Naplno to můžu dělat dlouhodobě jen v případě, že mě projekt uživí a mám peníze na odpočinek.

To zní jako začátek nové etapy. Co plánuješ nyní?

Finanční stránka je jedna věc, druhá je obsah a rozvíjení myšlenky. V říjnu budu dělat dva rozhovory v angličtině, jeden s kanadskou umělkyní Jessicou Seran, autorkou programu Becoming Artist. Učí umělce díla nejen tvořit, ale i prodávat na trhu. Druhou bude Silvia Jagla, se kterou jsme se potkaly na B School Marie Forleo a která se kvůli rozhovoru dokonce učí česky.

„Rodina není překážkou v kariéře. Děti s tebou půjdou na konec světa.“

Zmiňuješ B School, rozhovory s hosty v angličtině, často se vzděláváš různě po světě a není to tak dávno, cos mi posílala call for internships k Oprah Winfrey. Jak nad cestováním přemýšlíš jako máma dvou dětí?  

Tady mi pomáhá důvěra, že se vše poskládá v nejlepší dobro nás všech. Já miluju své děti, ale mé poslání je i mimo rodinu. Když se hlásím na měsíční stáž k Oprah, vím, že se to poskládá, abychom mohli být pohromadě. Buď budou moct jet se mnou, nebo stráví Štěpánka měsíc se svým tátou (mým prvním mužem) a Niky část s tátou a na druhou polovinu za mnou přijedou do USA.

Mám absolutně ozkoušené, že moje děti jsou šťastné, když jsem šťastná já. Když netvořím, jsem frustrovaná, já jako individualita se neprojevuju, strašně moc se to podepisuje na našem vztahu. Ony s tebou půjdou na konec světa a ve chvíli, kdy ty budeš spokojená, jim to bude úplně jedno.

Jak nad sebou přemýšlíš profesně – dá se tomu, co děláš, přidělit nějaká kolonka, nebo na to nehraješ?

Slovo průvodce pokrývá úplně všechno: v rozhovorech, koučinku. Určitým způsobem provádím lidi na kousku jejich cesty. Mým záměrem je na tom úseku poskytnout bezpečí, radost, vytvořit jim prostor a provést je. Zbytek zvládnou sami. I dětem jsem jen průvodce. Na chvilku posvítíš na cestu té dušičce, ale to je asi tak všechno.

Comments

Instagram

Monthly editorial

with current content
straight to your inbox:

Something went wrong. Please check your entries and try again.
Webp.net-compress-image (33)

Hi, I am Pavla..

Prague-based writer, company content creator, aspiring global journalist and future-of- everything enthusiast.

Personal

A shift in journalism: My visit to Perspective Daily

Sometimes, all it takes is having a slight breakdown in a restaurant. “The media should leave people feeling ...
Read More

Léčka jménem profese: Jsem OK, když chci každý půlrok měnit, co mám napsáno na vizitce?

Jsem jedna z těch šťastných, kdo už odmala měli jednu věc, která je bavila víc než cokoli jiného. Pro ...
Read More

Show more posts from Personal category

Influential

On challenging the career status quo and well-being by design with Vladi Meško Briestenska

Vladi is an influencer by default. Always has been. Even in 2006, when we met at university, she ...
Read More

Kdy ve snažení poodstoupit se zakladatelkou Women‘s Talks

Štěpánka Hojdová dělá vše úplně jinak, než znám od obchodníků. Z příruček, jak postupovat, abyste byli úspěšní. Třeba: ...
Read More

Nebaví nás hrát neohrožené Amazonky. České ženy dle Evy Kavkové

Chtěla jsem, aby tenhle web odrážel znatelný posun, který ve své tvorbě vnímám. Posun od business rozhovorů, které ...
Read More

Show more posts from Influential category

Commercial

Sorry, we couldn't find any posts. Please try a different search.

Show more posts from Commercial category