Léčka jménem profese: Jsem OK, když chci každý půlrok měnit, co mám napsáno na vizitce?

Jsem jedna z těch šťastných, kdo už odmala měli jednu věc, která je bavila víc než cokoli jiného. Pro mě bylo zájmem, vášní, smyslem života psaní. Práce s příběhy. V knihách jsem se dokázala ztratit na celé hodiny, dny. Popravdě si z období od devíti do čtrnácti let nepamatuju, co se dělo ve škole, co jsme se učili nebo kam jsem chodila, ale co prožíval Spartakus, Johanka z Arku, hrdinky románů Lenky Lanczové 🙂 nebo o čem jsem sama snila – a tudíž čmárala pod lavicí. Tehdy jsem netušila, jak mě tohle směřování na jednu stranu život usnadňuje (vím, co chci dělat a nemusím se složitě hledat), ale zároveň mě úzkoprse definuje a může v budoucnu brzdit.

Spisovatelka, autorka „Eat Pray Love“ Liz Gilbert v interview pro MarieTV přiznala, že to měla podobně. Netušila, že existuje druhá sorta lidí, kteří během života přecházejí z jedné vize k druhé a plynule mění role, obory. Inovují. Říká se jim „multipassion entrepreneurs“ a většina z nich při dospívání trpěla tím, že je nebaví „ta jedna věc.“ Žonglovali vždy pět úžasných zájmů, které se navíc každý měsíc měnily. Na začátku kariéry se možná cítili jako fluktuanti, ale postupně se přestali bičovat za to, že se nevejdou do škatulky jedné vášně. Díky tomu mají podle mě jednu obrovskou výhodu oproti lidem, jako jsem já.

Nespadají do pasti jménem (jedna) profese.

Mé první opravdové zaměstnání bylo copywriter. Dělala jsem texty pro slevový portál Vykupto.cz, žádný vysokoprofilový job, ale pro mě tehdy naprosté terno – živím se přece psaním. První měsíce jsem si s nálepkou copywriter připadala jako slon v porcelánu, ačkoli jsem už 5 let psala pro e-shopy, magazíny a cestovky. Žádné „copywriterství“ jsi přece nestudovala, mínil vnitřní kritik. To byl začátek 4letého martyria v podobě studia žurnalistiky – ačkoli jsem už jeden diplom měla, musela jsem vyhodit spoustu času a 50 000 Kč, jen abych si mohla dovolit o sobě ve světě prohlásit, že „můžu psát.“ Mám na to přece papír! Je to teď moje profese a slovy Marka z oblíbeného britského sitcomu Peep Show: „no one can prove otherwise!“

Přesun z Vykupto do reklamní agentury Media Age byl jednoduchý. Hlásila jsem se přece na pozici, co mi zněla povědomě. Copywriter. Tu jsem znala. Tou jsem byla. Všechno OK až do chvíle, kdy se v popisu práce objevilo nové, neznámé slovíčko „idea maker.“ Abych mu dostála, nespala jsem celé noci, sjížděla Pinterest a připravovala se na každý další den, kdy jsem měla „hýřit nápady.“ Když jich měla daný den grafička více (což často měla, protože byla úžasně talentovaná), nadávala jsem si.

Žádný div, že jsem po roce vyhořela.

Vyhořením jsem spálila cejch „copywritera“ a poprvé se sama sebe zeptala: „Když se chci živit psaním, je tohle skutečně jediná cesta jak?“

Pravda je taková, že jsem měla zakořeněné velmi limitující přesvědčení, že psaním se jinak než jako copywriter neuživím. Před těmi 4 lety u nás nebylo tolik YouTuberů. Blogger ani influencer nebyly běžné profese. Spisovatele jsem znala jen ty s bestsellery, a ani u nich nebylo jasné, zda se prodejem knih dokáží uživit.

Tolik jsem se ale bála vyjít ze škatulky a vydat se na cestu, která by lépe vyhovovala souhrnu mých talentů (spisovatelka, mediální osobnost), že jsem své tehdejší koučce Katrin brečela a kopala nohama na prvních pěti sezeních.

Profese, která mě definovala, přece byla „copywriter“, nemůžu si dovolit svévolně přecházet do úplně nových oborů jako redaktorka, nedejbože s předponou šéf-.

V začátcích mé předchozí firmy mě musela zakladatelka po dlouhém přemlouvání napsat na vizitku abstraktní zvolání„Šéfka obsahu.“ V reálu mě představovala jako šéfredaktorku, a trvalo rok, než jsem se přestala ošívat, dva, než jsem si na novou profesi zvykla a tři, než jsem se v ní začala cítit adekvátně.

Tímto „happy-endem“ to nekončí, nýbrž začíná. Šéfredaktor totiž nešéfuje všem redaktorům, jak název napovídá, ale zastává velkou spoustu rolí, které s psaním souvisí: umění rozhovoru, editorství, PR, branding, plánování obsahu, mentoring psaní, inovace obsahu, marketing, networking… Takové množství se v mém předchozím smýšlení nedalo shrnout do jedné profese. Bylo nutné si vybrat. Každých pár měsíců jsem měla chuť si na Instagram psát jiné bio. Jednou redaktorka, jindy spisovatelka, pak zase editorka, content marketér, content creator, naprostý looser… podle toho, jak jsem se vyspala. Co mi zrovna šlo a nešlo. Starým paradigmatem jsem na sebe nahlížela jako na rozpolcenou osobnost a nabádala sama sebe, že pokud si nevyberu z přehršle rolí, které ve svých zaměstnáních všichni zastáváme, tu jednu hlavní, a té se nezačnu systematicky věnovat, nikdy to nikam nedotáhnu a lomím nad sebou hůl. 🙂 Nedávno jsem podobně zbytečné existenční dilema slyšela u člověka, co se živí fotkou i kamerou, takže pevně věřím, že tenhle self-talk zná spousta z vás a dáte mi echo v komentářích. 🙂

Jsem redaktorka, nebo spisovatelka? Abych byla úspěšná, musím si vybrat! Podobným mindfuckem buď-anebo jsem se zbytečně brzdila, až mi došlo, že mýtus profese, natož jedné jediné, je v dnešní době překonaný.

V úsvitu dalšího profesního vyhoření jsem na svůj skillset silných a slabých stránek dokázala nahlédnout novým paradigmatem. Místo, abych se stylizovala do profese jako takové, podívala jsem se na význam, který pro mě psaní má, a který se za názvy jednotlivých profesí skrývá. Dokázala jsem si uvědomit to, co spousta z vás, co píšete, už ví: totiž že především jsme médiem, kanálem mezi vypravěči a příjemci. To je to, co pro mě osobně psaní znamená. Poslouchat zajímavé lidské příběhy, přenášet je do psané nebo mluvené formy a vzbuzovat zajímavé debaty, pocity, reakce a uvědomění.

Jaký „label“ tomu v každou konkrétní chvíli našeho života my kreativci dáme, je už úplně jedno. Je to neskutečná svoboda.

Comments

Instagram

Monthly editorial

with current content
straight to your inbox:

Something went wrong. Please check your entries and try again.
Webp.net-compress-image (33)

Hi, I am Pavla..

Prague-based writer, company content creator, aspiring global journalist and future-of- everything enthusiast.

Personal

A shift in journalism: My visit to Perspective Daily

Sometimes, all it takes is having a slight breakdown in a restaurant. “The media should leave people feeling ...
Read More

Léčka jménem profese: Jsem OK, když chci každý půlrok měnit, co mám napsáno na vizitce?

Jsem jedna z těch šťastných, kdo už odmala měli jednu věc, která je bavila víc než cokoli jiného. Pro ...
Read More

Show more posts from Personal category

Influential

On challenging the career status quo and well-being by design with Vladi Meško Briestenska

Vladi is an influencer by default. Always has been. Even in 2006, when we met at university, she ...
Read More

Kdy ve snažení poodstoupit se zakladatelkou Women‘s Talks

Štěpánka Hojdová dělá vše úplně jinak, než znám od obchodníků. Z příruček, jak postupovat, abyste byli úspěšní. Třeba: ...
Read More

Nebaví nás hrát neohrožené Amazonky. České ženy dle Evy Kavkové

Chtěla jsem, aby tenhle web odrážel znatelný posun, který ve své tvorbě vnímám. Posun od business rozhovorů, které ...
Read More

Show more posts from Influential category

Commercial

Sorry, we couldn't find any posts. Please try a different search.

Show more posts from Commercial category